Čím jsou vztahy pro mě …
Nějak se vztahujeme sami k sobě, k druhým lidem, ke zvířatům, k událostem našeho života, k věcem.rnPodstatou toho je cosi neviditelného a myslí těžko uchopitelného, jako jsou naše emoce a naše potřeby.rnTo vztahování se, tvoří vztah. Když zůstanu u lidí, tak vím, že některé vidím ráda, těším se na setkání s nimi, mohou mi chybět, může se mi stýskat.rnJiné nepotkám léta a nemám žádnou touhu na tom něco změnit. To vše je podle mne výpovědí o kvalitě vztahu.
V základu vztahů vnímám pocit důvěry.
Čím je toto nehmotné cosi silnější, tím příjemněji se s daným člověkem cítím. Tím více v sobě mohu objevit touhu být s ním.
Důvěra pomáhá tvořit pocit bezpečí ve vztahu. Znamená to, že vím, že se mohu svěřit s čímkoliv, protože vím, že mě ten druhý nebude soudit a nebude se snažit změnit mé názory, emoce nebo chování.
Prostě mě dokáže přijmout takovou, jaká opravdu jsem. To je velmi niterná touha, kterou v sobě nese, podle mne, úplně každý.
Jak vzniká zázrak důvěry?
Mám vypozorováno, že se ve mně důvěra vytvoří někdy i velice rychle a jindy to trvá dlouhou dobu. Je to různé a záleží to na kvalitě zkušenosti, jakou s člověkem mám. Rozhodují jeho činy, ne jeho slova.
Přesněji řečeno tím rozhodujícím je soulad mezi slovy a činy. Přidává se k tomu ještě jedna složka, která patří do neviditelného světa.
Je jí upřímnost slovního vyjádření.
Dusí-li v sobě někdo vztek a s úsměvem na tváři mi tvrdí, že pro něho není žádný problém mi vyhovět, důvěra nepřijde dokonce ani tehdy, když udělá, co slíbil.
Nemůže přijít, protože jí v tom zabrání má intuice. Je to pocit uvnitř mě, který říká:
„Nevěř, teď nemluví pravdu. Nedělá to opravdu rád a dobrovolně. Není to vnitřně svobodná bytost. Jen se snaží být slušný. Tohle nebude dlouhodobě fungovat.“
Tak mi z toho vychází, že pro vztah, který má pevné základy, je nejdůležitější opravdovost. Totální upřímnost, kdy si člověk vůbec na nic nehraje a řekne, co v něm v tu chvíli žije.
Čti více – viz. odkaz níže:
Zadavatel tipu, rady, nabídky:
